3. den

Začíná mi scházet čas na psaní, ale určitě si na vás chvilku najdu. Je toho tolik, co bych sem chtěl napsat, ale vždycky na něco zapomenu. Začínám si ale psát poznámky, co se mi právě děje, takže v tom začínám mít systém.

Ve zprávách na Nově prý hlásili, že nádraží v New Yorku je zaplavené štěnicemi. To je možné, protože tu asi 4 dny pršelo a bylo škaredě, z čehož měli všichni Američani hned depresi (byla tu si taková nálada, na kterou jsem zvyklej v ČR). Hned druhý den, co tu jsem se však udělalo krásně a všechno je při starém. Někteří obyvatelé hostelu mi říkali, že jsem měl štěstí a počasí mé cestě přeje.

K těm štěnicím… já žádnou neviděl, ale možná se šly schovat před deštěm na nádraží Každopádně tady v hostelu bydlí miniaturní myška, viděl jsem ji včera v noci (nebo to byl velký šváb). Prý ale doopravdy myška, která je tu známá.

Začínám vracet pohostinnost New Yorku a dokonce se mě lidi začínají ptát na cestu a já je směruji. V metru se mě nějací kluci z Číny ptali a dokonce si mysleli, že jsem newyorčan. Pak jsem jim půjčil mapu a po nich si ji pujčilo ještě několik lidí.

3. den vypadal tak, že jsem se vzbudil a chtěl jet na Liberty Island, kde je socha svobody. Když jsem ale dorazil do Battery Park, byla na loď neuvěřitelná fronta, která se klikatila jak hádě, takže jsem to vzdal a jel nakupovat.

Toto je Ground zero…

V půlce cesty jsem řekl taxikářovi, ať zastaví, protože jsem uviděl obchod Century 21. Maxim mi minulou noc o něm říkal, tak jsem tam šel.

Je to obrovský rozsáhlý komplex, kde se prodává oblečení a boty za nízké ceny. Takže jsem si něco nakoupil. Úplně mě to vyšťavilo. Pak jsem s taškama cestoval po Downtownu a nakonec složil náklad v hostelu, kde jsem plný sil jel pro další várku do Soho. Omlouvám se všem, ale zatím jsem vám nic nekoupil, zatím si vyřizuji vlastní seznam, ale snad se na vás dostane V Century 21 jsem nenašel žádná pola.

Po složení várky oblečení ze Century 21 jsem se vydal zpátky na Manhattan. Vedle mého pokoje v hostelu bydlel Američan z Kalifornie s dcerou. Sice jsem moc nepochopil, proč se ti dva vydali zrovna do hostelu, jako je tento.

Williamsburg hostl (aff link), kde jsem bydlel, bylo spíš místo pro mladé cestovatele. Úplně jsem nepochopil vztahy, které tam všichni mezi sebou mají. Hostel vede Daniel a občas tam lidi zabaví Christian, který bere náhodné lidi z náhodných míst a pak je vodí na náhodná místa. Christian mě už ke konci začal lízt na nervy a myslím, že je pod drogama. Každopádně o hostel se stará ještě paní, které je asi 60 a tipl bych, že to bude matka od Daniela nebo nějaká jeho spirituální zpřízněná duše, protože se mi chlubila, že praktikuje budhismus a Daniela jsem viděl jedno ráno na střeše, jak tam zdraví slunce… ale hodní lidi. A pak je tu ještě týpek, kterého jsem objevil až dneska, který bydlí na pokoji s Danielem a mohl by být jeho boyfriend, ale to už je jen teorie, že je Daniel teplej.

Každopádně celá oblast kolem Bedford Ave. je hodně alternativní a umělecká, ale nikoliv špinavá, zamořená drogami apod. I když nejste alternativní, pořád je to podle mě nejlepší hostel v New Yorku.

Ale teď zpátky k Američanovi s dcerou z Kalifornie. Ten přijel z Monterey, 2 hodiny cesty ze San Francisca (není to náhodou to město Verčo?) a doporučil mi, že v Muzeu moderního umění jsou dnes Tours zadarmo, tak jsem si řekl, že se aspoň kouknu na nějaké známé obrazy. Vyrazil jsem tedy do MOMA (Museum of Modern Art) a připojil se k tůře. Prohlídka byla o obrazech z Itálie z 14. století. Konkrétně o rozdílu mezi obrazy z oblasti Florencie a Benátek ve 14. století. Mohu vám říct, že jsem v tom moc rozdíl nenašel a jediný zajímavý obraz, co jsem viděl byl portrét dvou lidí. Prý se jednalo o první portrét dvou lidí na jednom obraze. Přiznám se, že mi to přišlo jako nuda a tak jsem radši jel do Soho pro rifle.

Vzal jsem to přes Central Park, kde se na jednom z jezírek proháněly plachatenice na dálkové ovládání a na břebu se točil díl nějakého seriálu.

V Soho už padala tma, když jsem tam skončil. V obchodě s Leviskama jsem byl podruhé a prodavačka si mě pamatovala, tak jsem pokecali. Říkala, že je z Bulgávie nebo tak nějak. Určitě vím, že ne z Bulharska, Moldávie, ani Bolívie, prostě si to asi vymyslela. Nemůžu si vzpomenout ani jak to bylo. Je to někde v Asii, Gulbánie, Goldánie nebo Dolbágie…. fakt nevím.

Každopádně jsem nakonec od majitele dostal slevu za to, že jsem měl iPhone. Byla tam na to akce. Ten den mě vůbec všichni měli nějak rádi.

Več…¨

Ok, teď mizím na letadlo do San Franciska, takže to dopíšu později

Zrovna píšu z letadla, kde je high speed internet.

Toto je Trump Tower. Trump se vyznačoval tím, že rád bullshitoval s penězi. Vastně byl hodně zadlužený, ale mrakodrap postavil a vyzdobil honosně. Nakonec ty peníze přecejenom měl.

Kdybych bydlel v New Yorku, určitě by to bylo v Upper East Side, protože je to kousek od Central parku a jsou tam krásné milionářské byty. Všiml jsem si ještě jedné zajímavé věci. Lidi se tu hodně vyjadřují. Mluví si pro sebe, zpívají si, občas si zatančí. Většinou černoši, ale mám občas taky nutkání se v New Yorku nějak realizovat, zpívat si pro sebe zakřičet GREAT nebo tak něco. Každý tu má svého avatara, který nějak vybočuje.

Po návratu ze Soho jsem se seznámil s holkou – Yuki z Tokia, která právě přiletěla z Dominikánské republiky. Ozvala se ve mně americká přívětivost a vytáhl jsem ji na večeři (jedl jsem, teda jenom já). Minulý rok mě totiž taky vytáhli ven, když jsem nevěděl, která bije. Dal jsem si Hummus jako Zohan a pak mi Yuki pomohla zabalit věci, co jsem nakoupil. Byla to práce na hodinu. Nakonec jsem to všechno našlapal do kufru – sory mami.

Zrovna s tím vším letím do San Francisca a poletím s tím a ještě něčím navíc zpátky do New Yorku, kde pak ještě něco přibyde a pak mi to nejspíš všechno při letu domů zabaví.

S Yuki jsme dlouho mluvili o zvycích českých vs. japonských a amerických, pak se mi Febe chlubila, co ten den dělala (oběd s kamarádama apod.), tak jsem se jí pořád ptal „and than“ a dostali jsme se až k tomu, že chce být v dalším životě zpěvák.

Zajímavý člověk je určitě Pier, který nějak záhadně mluvil o byznysu, který provozuje, když cestuje. Znělo to tajemně. Je mu tipuju tak 40-50, má ženu a děti a cestuje po hostelech a říká tmu byznys? Nakonec nám ukázal produkt. Jeho společnost vyrábí takové plastikové vějíře, na které se dá dát reklama a shání kontakty na společnosti po celém světě, které by měly zájem si je nechat vyrobit jako reklamní předmět. Takže kdybyste někdo měli dobrý kontakt na marketingové oddělení velké firmy v ČR, tak mi můžete napsat.

Tento post je asi nejdelší, protože jsem v letadle a není tu moc co dělat. Z New Yorku do San Francisca je to asi 6 hodin.