4. den večer

Pro ty co neví, jsem v San Franciscu. Přiletěl jsem Boingem 757. Letěl jsem s ním poprvé. Vtipná chvíle v letadle nastala, když probíhala předletová kontrola, letadlo už rolovalo, steward hlásil, co všechno si můžeme koupit z katalogu a v tom z ničeho nic všechno zhaslo, obrazovky na sedadlech se restartovaly a letadlo se zastavilo. Úplně to samé, jako když chcípne auto. Nastala chvíle ticha, lidi začali říkat „this is odd“ a steward pokračoval, že vyletíme až se podaří letadlo nastartovat, všichni se smáli. Let probíhal dobře. Jak už jsem psal, seděl jsem vedle manželů, kteří mi radili především kam nechodit.

S úsměvem jim říkám, že jedu z New Yorku, ať jsou v klidu.

Na letišti v San Franciscu jsme hledali airtrain, potkal jsem týpka z Dublinu (USA), který mi poradil, ať zajedu do malého městečka – Napa, které je vyhlášené vínem. To asi nestihnu, ale vy se do něj určitě zajeďte autem podívat.

BARTem, což je takový vlak, který jede přes letiště a centrum San Francisca jsem dojel až do města. Měl jsem vytištěnou mapu z Googlu. Vystoupil jsem na stanici Civic Center a dál jsem měl jít asi 15 minut pěšky do hostelu. Rozbilo se mi sice kolečko od kufru, ale řekl jsem si, že to ještě dám. Co se dělo dál jsem nečekal.

Google mi naordinoval 15 minut pěšky ghettem. Už na stanici polehávali bezdomovci, to mě nějak nevzrušovalo. Jak jsem šel ale víc na sever, ulice vypadaly fakt otřesně. Všude černoši a hispánci, jezdili v autech a bylo jich uvnitř vždycky tak pět. Když jsem procházel kolem jedné skupinky s kufrem na kolečkách, co už má prakticky jen jedno kolečko, tak na mě dělali, „Yo Yo man“, začínal jsem mít celkem respekt z toho místa. Na ulici ulici prostitutky. Nějakej týpek tam autem naháněl nějakou prostitutku nebo svoji holku, nevím. Ulice byla přecpaná lidma a já tam byl jedinej běloch a ještě k tomu s tím dementním kufrem. Bez něj bych si tak blbě nepřipadal.

Pak se ke mně připojila nějaká černoška se slovy: Ztratil ses chlapče? Pak za náma přišel ještě nějakej magor, jestli nemáme metadon. V tu chvíli jsem otočil svůj kufr s jedním kolečkem a řekl si, že odtam padám a ASAP jsem jel stejnou cestou zpátky, cestou jsem potkal prázdné policejní auto, asi jenom atrapa, chytl si taxíka.

Ten mě zavezl do hostelu a musím říct, že tady je to taky docela peklo

Na pokoji, kterej sdílím s dalšíma třema lidma šílenej bordel. Všichni tu paří, všichni se mě na něco ptají. Musím uznat, že jsem se dostal mimo svoji komfortní zónu. Čekal jsem nějaký odpočinek, ale tady je to zvrhlý.

Večer jsem si dal nudle v thajské restauraci. Moc dobré. Všude je tu Wifi.

Na pokoji hostelu jsou se mnou dva Dáni, ti tam udělali ten bordel a Australanka, která ráno zmizela.

Je ráno, já teď sedím v knihovně v hostelu. Ano, hostel má i knihovnu, společenskou místnost, kde jsou piva zadarmo, pračky, jídelnu. Hostel se jmenuje USA Hostels San Francisco (aff link). Je to tu velký. Ráno jsem dal sprchu a snídani v Honey Honey, to mi poradili na recepci. Vafle byly fakt skvělý.

Obsluha tu moc neumí anglicky, takže začínám mluvit mojí verzí španělštiny. Něco jako: „I would take a noodles and a water without ice, GRASIAS.“

Tak jsem tu. V San Franciscu. Půjdu to tu prozkoumat. Dobrodružství začíná