7. den

7. den – Alcatraz.

Vyrazil jsem brzy, takže jsem měl asi 15 minut zpoždění. Byl jsem někde ve třetině cesty pěšky (protože jsem ještě nějak nepochopil veřejnou dopravu – teď už ji chápu, ale ráno tomu tak nebylo). Když jsem byl tedy v té třetině, uvědomil jsem si, že loď mi za pár minut vyjíždí a že to pravděpodobně nestihnu. Chytil jsem si tedy taxík. Řídil ho postarší pán. Řekl jsem mu, že se potřebuji dostat do Pier 33 (odtam odjíždí loď k Alcatrazu a dají se tam i koupit lístky). Stařík na to šlápl. Takovou jízdu městem jsem ještě nezažil. Za minutu jsme byli tam a já s klidem angličana všechno zvládl. Byl jsem na lodi a vyplulo se.

Pokud bylo někde území které zákeřné mlze patřilo, byla to určitě pevnost Alcatraz. Ve vysoké rychlosti se mlha prodírala ostrovem a zahalovala jej do tajemného oparu.

Na ostrově už na mě čekal Gereth a šli jsme. Určitě doporučuji si vzít audio průvodce, pokud umíte anglicky. Je zdarma ke vstupence a je opravdu dobrý. Je až tak dobrý, že jsem měl při prohlídce pocit, že se odtam už nedostanu. V průvodci mluví vězni i bachaři a opravdu se toho hodně dozvíte.

Jak se podařilo pár vězňům uniknout, jak tam byl zavřený Al Capone, který začal postupně šílet ze Syfilisu, kterým trpěl. Jak proběhla bitva mezi vězni a vojáky. Jsou patrné i místa po výbuchu granátů apod.

Po Alkatrazu jsme šli nakupovat. Gareth sháněl ponožky a já jako obvykle pola, ale zase jsem nic nesehnal. Sorry:) Takže jsme si dali aspoň koláč v Cheesefactory na střeše obchoďáku na Union Square, což je něco jako New Yorkský Time Square v San Franciscu. V této výšce to patří ptákům, takže nám na stole přistál holub a za sklem nás pozoroval racek. Zase musím konstatovat, že koláč chutnal skvěle a neustále se utvrzuji v tom, jaké blafy v ČR jíme.

Nejlepší byl však večer. Rozhodl jsem se seznámit všechny lidi, co jsem potkal a něco s nimi dohromady podniknout. Takže byla v plánu večeře a opravdu to klaplo. Šli jsme do Chionatownu, Nick nás nanavigoval na nejlepší čínskou restauraci podle aplikace Urbandaddy na svém iPhonu. Jídlo bylo super. asi do něj dali nějaké drogy, protože to byla zatracená legrace. Rozhodli jsme se, že zítra dáme snídani a večer zase zapaříme. Pokouším se tu do procesu zapojit co nejvíce lidí, ale s některými se nedá vyjít.

Třeba dva Dáni, co jsem s nimi na pokoji jsou fakt magoři. Vždycky, když je potkám, tak sedí před laptopem, Ten druhý si koupil iPad, tak si s tím pořád hraje. Řeknu jim „Dobrý ráno“, neodpoví. Řeknu jim „Dobrou noc“, neodpoví. Dělají si co chtějí, na nic se nezeptají. V pokoji udělali bordel a smrdí to tam. Fakt dementi. Chudák kluk, co se tam teď přistěhoval. Chris z Massatchusses. Spí tam a ti dva mu tam svítí a jsou u počítače. Nepočítám to, že mi jeden leží na kufru. Už je nebudu řešit. Naštěstí dneska nad ránem vypadnou. Doufám, že nepočítají, že zůstanou vzhůru, jinak se odsud už nedostanou. Jsem totiž pekelně unavenej a chci svůj klid.

Zítra je v plánu kolo s Garethem už v deset a před tím naše skupinová snídaně, na kterou se těším. Takže já jdu spát. A tady máte pár fotek na dobrou noc