Srp 24, 2010
Právě se chystám na cestu do USA. Mým cílem je pár dní v New Yorku a pár dní v San Franciscu. Tento miniblog nebude pouze o mé cestě do San Francisca, ale o celé cestě do států dlouhé 12 dnů myslím:). Pokud Vás zajímá pouze San Francisco, tak můžete rovnou přeskočit na 4. den, kdy do něj z New Yorku letím.
Pokud jste nečetli nebo jste nedočkaví, můžete si přečíst můj předchozí blog o cestě do New Yorku z minulého léta. V podobném ducho plánuji psát i tento blog. Doufám, že se mi tam podaří dopravit, protože mám před sebou pár vypjatých spojů a přesedání. Je možný, že tento příspěvek bude jediný, v tom případě se všem omlouvám:). Každopádně, pokud vše klapne, tak si sebou beru netbook, takže můžete virtuálně sdílet moji cestu.
Srp 26, 2010
Oproti minulému létu jsem si cestu užil trochu víc, než před tím. Začalo to transferem do Prahy, kdy české dráhy měly zpoždění a já měl pochopitelně všechno spočítané na minuty, abych na nic nemusel čekat a jen hladce přesedal.
Takže na Ruzyni jsem jel narychlo taxíkem, sice mercedes nejvyšší třídy a moc příjemný taxikář, ale pěkně mě natáhl. Do New Yorku jsem letěl přes Brusel, kde jsem se v letadle seznámil s holkou – Gábinou, která pracuje v evropské komisi a během cesty mi vysvětlila, jak ušetřit na clu, když bych chtěl dovážet nerostné suroviny z Číny.
Během letu do New Yorku, který je šíleně dlouhý, nesnáším ho, jsem se seznámil s Američanem, který se zajímal o opuštěné děti v Ugandě a natáčel o nich dokument. O mě se ale moc nezajímal. Mimochodem zde jsou informace o levných letenkách do New Yorku.
Dorazil jsem do Newarku a odtam vlakem na Manhattan. Cesta je přes nehorázná ghetta, takže jestli letíte do New Yorku poprvé, radši si kupte letenku do JFK, abyste se pohledem z okna moc nezhrozili.
Konečně jsem dorazil do Brooklynu, kde jsem měl booknutý hostel (stejný, jako minulý rok), po cestě jsem potkal Christiana. Pracuje v mém hostelu. Vypadal úplně jinak. Dlouhé vlasy, vousy a zhubl. Tvrdí, že si na mě nepamatuje, ale že to nevadí, protože tehdy byl tehdy strašně down.
Na šestou jsem měl sraz v Hobokenu s Davidem a Katkou, abych mu předal syrečky, které si přála jeho žena. Předáno a skvěle jsme se najedli v jedné sushi restauraci (k sushi si nedávejte dvě koly, bude vám pak blbě jako mně).
Pokud navštívíte New York, určitě si zajeďte do Hobokenu, je to město ve státě New Jersey, kde je čistěji než na Manhattanu a jsou tam dobré restaurace levné a super výhled na celý Manhattan. Od tam jsem se vydal na Times Square, kde se kupodivu nic zvláštního nedělo. Většinou jsem tam svědkem nějaké obskurnosti, ale dneska nic, takže jsem se spakoval a jsem zpátku v Brooklynu na hostelu. Pořád se mi nepodařilo pochopit systém značení metra, takže se pořád ptám na cestu a všichni mi ochotně pomáhají 
Dokážu zapojit i celé nástupiště. Jsem už moc unavenej a píšu blbosti, takže pro dnešek to stačí a uvidíme, jestli se tady v New Yorku může stát nějaké dobrodružství. Mám to tady strašně rád
Srp 27, 2010
Kde začít. Tak především, New York je opravdu super město. Dá se jít na tolik míst a dělat skoro cokoliv a lidi jsou tu velmi příjemní, rádi pomůžou a komunikují. Kéž by to tak bylo u nás v ČR, ale už se to zlepšuje.
2. den vypadal asi následovně. Vstal jsem kolem půl deváté, nemívám problémy s jet lagem, takže jsem jenom skočil na záchod a šup znovu do postele a cestu jsem poznal Chana, týpka, co se mnou sdílí pokoj. Pracuje v Německu jako inženýr, takže jsem s ním v krátkosti probral knížku Umění války od Sun Ca a šel spát (to je 2000 let stará kniha, kterou doporučuji všem). Když jsem se podruhé probudil, šel jsem na snídani na muffina, pak pokecal v hostelu s Febe, která je z austrálie, cestuje sama a našla si už druhý den přátele. Nedokážu si představit, že by se holky z ČR takhle sebraly a cestovaly
Takže po pokecem s Febe jsem vyrazil na výlet. Jel jsem k Central Parku na 65 street, kde je jedna movie lokace z filmu Lord of War. Objevil jsem celkem zajímavou architekturu.
Dům, ve kterém bydlel Yuri Orlov z filmu Lord of War (Obchodník se smrtí)
Pak jsem se vydal ke Columbian University, kde studoval Peter Parker (ze Spidermana, pokud neznáte:)). Kampus je celkem kompaktní s mnoha velmi starobylými budovami.
Zrovna tam probíhala prohlídka školy pro studenty a já jsem se k ní trochu připojil abych zjistil nějaké informace.
Je to k nevíře, ale každá budova tam, má za sebou zajímavou historii. Například fakulta žurnalistiky tam byla založena samotným Pulizerem.
V budově fyzikálních věd byl zase započat Manhattan Project. Pro ty co neví, se jedná o projekt, kdy Amerika vyvíjela atomovou bombu.
První částice byla rozštěpena právě v této budově. Potom co zjistili s čím mají tu čest se výzkum přesunul kamsi do oblasti nikoho.
Najdete zde i kapli. ano, mají v kampusu kapli, kde se i oddává, takže pokud se dva studenti chtějí vzít, tak nemusí ani odejít z kampusu. Myslím si, že o tom přesně škola je a nemělo by se to zastírat. Seznamování se lidí, networking a nikoliv učení se teorie.
Kampus Columbijské univerzity má i vlastni ambulanci přímo v kampusu. Odvážení opilých studentů nemůže být efektivnější.
Následně jsem se vydal zpátky do Midtownu a Downtownu. Znáte tu fotografii Marilyn Monroe, kde se jí větrem nadzvedává bílá sukně? Tak to stojí přímo tady na rohu 52. ulice a Lexington Ave. (tuhle lokaci mi dalo chvíli najít)
Byl pomalu čas se vrátit. Předtím jsem však ještě zajel do Soho. Je to místo, něco jako Česká v Brně, nebo obchodná v Bratislavě nebo Na Příkopech v Praze. Prostě ulice s obchody. Pokud nevyhledáváte naprostý luxus, jako je na 5. Avenue, tam jsou drahé obchody, tak určitě zavítejte do Soho, které se rozkládá na spodní části Brodway. Přilehlá Tribeca je zase vyhlášená na dobré restaurace.
Reklama v metru..
Po návratu na hostel se v jednu chvíli do společenské místnosti nahrnulo hodně lidí, kteří pak v čele s Christianem odešli, asi si dát brko. Po chatu s Febe a frankokanaďanem Maximem jsme s Pierem (asi 40ti letej chlápek z Austrálie) šli hledat Christiana, kterýho jsme s tlupou yase jiných lidí potkali a celý večer už jsme jako skupina chodili do barů, na okurkouvou polívku (shit, myslel jsem si, že to je teplá hrachovka a ono to bylo studený). Před chvíli jsem se vrátil a jsem šíleně unavenej, ale řekl jsem si, že tenhle den dopíšu i za cenu, že nebude vůbec vtipnej.
Dobrou
Ještě jsem si vzpomněl na jednu vtipnou věc. Byl jsem v americkém Subway a na steně byla tabule s návodem na první pomoc při dušení jídlem – když vám zaskočí. Přišlo mi to vtipný a pak jsem to viděl i v další restauraci na zdi a ptal jsem se, jestli to myslí jako vážně a oni na to, že je to když člověk mluví a yaskočí mu jídlo a že je to nařízení. Tu informaci si ještě ověřím a pokusím se tabuli vyfotit.
A teď už doopravdy dobrou
Srp 28, 2010
Začíná mi scházet čas na psaní, ale určitě si na vás chvilku najdu. Je toho tolik, co bych sem chtěl napsat, ale vždycky na něco zapomenu. Začínám si ale psát poznámky, co se mi právě děje, takže v tom začínám mít systém.
Ve zprávách na Nově prý hlásili, že nádraží v New Yorku je zaplavené štěnicemi. To je možné, protože tu asi 4 dny pršelo a bylo škaredě, z čehož měli všichni Američani hned depresi (byla tu si taková nálada, na kterou jsem zvyklej v ČR). Hned druhý den, co tu jsem se však udělalo krásně a všechno je při starém. Někteří obyvatelé hostelu mi říkali, že jsem měl štěstí a počasí mé cestě přeje.
K těm štěnicím… já žádnou neviděl, ale možná se šly schovat před deštěm na nádraží Každopádně tady v hostelu bydlí miniaturní myška, viděl jsem ji včera v noci (nebo to byl velký šváb). Prý ale doopravdy myška, která je tu známá.
Začínám vracet pohostinnost New Yorku a dokonce se mě lidi začínají ptát na cestu a já je směruji. V metru se mě nějací kluci z Číny ptali a dokonce si mysleli, že jsem newyorčan. Pak jsem jim půjčil mapu a po nich si ji pujčilo ještě několik lidí.
3. den vypadal tak, že jsem se vzbudil a chtěl jet na Liberty Island, kde je socha svobody. Když jsem ale dorazil do Battery Park, byla na loď neuvěřitelná fronta, která se klikatila jak hádě, takže jsem to vzdal a jel nakupovat.
Toto je Ground zero…
V půlce cesty jsem řekl taxikářovi, ať zastaví, protože jsem uviděl obchod Century 21. Maxim mi minulou noc o něm říkal, tak jsem tam šel.
Je to obrovský rozsáhlý komplex, kde se prodává oblečení a boty za nízké ceny. Takže jsem si něco nakoupil. Úplně mě to vyšťavilo. Pak jsem s taškama cestoval po Downtownu a nakonec složil náklad v hostelu, kde jsem plný sil jel pro další várku do Soho. Omlouvám se všem, ale zatím jsem vám nic nekoupil, zatím si vyřizuji vlastní seznam, ale snad se na vás dostane V Century 21 jsem nenašel žádná pola.
Po složení várky oblečení ze Century 21 jsem se vydal zpátky na Manhattan. Vedle mého pokoje v hostelu bydlel Američan z Kalifornie s dcerou. Sice jsem moc nepochopil, proč se ti dva vydali zrovna do hostelu, jako je tento.
Williamsburg hostl (aff link), kde jsem bydlel, bylo spíš místo pro mladé cestovatele. Úplně jsem nepochopil vztahy, které tam všichni mezi sebou mají. Hostel vede Daniel a občas tam lidi zabaví Christian, který bere náhodné lidi z náhodných míst a pak je vodí na náhodná místa. Christian mě už ke konci začal lízt na nervy a myslím, že je pod drogama. Každopádně o hostel se stará ještě paní, které je asi 60 a tipl bych, že to bude matka od Daniela nebo nějaká jeho spirituální zpřízněná duše, protože se mi chlubila, že praktikuje budhismus a Daniela jsem viděl jedno ráno na střeše, jak tam zdraví slunce… ale hodní lidi. A pak je tu ještě týpek, kterého jsem objevil až dneska, který bydlí na pokoji s Danielem a mohl by být jeho boyfriend, ale to už je jen teorie, že je Daniel teplej.
Každopádně celá oblast kolem Bedford Ave. je hodně alternativní a umělecká, ale nikoliv špinavá, zamořená drogami apod. I když nejste alternativní, pořád je to podle mě nejlepší hostel v New Yorku.
Ale teď zpátky k Američanovi s dcerou z Kalifornie. Ten přijel z Monterey, 2 hodiny cesty ze San Francisca (není to náhodou to město Verčo?) a doporučil mi, že v Muzeu moderního umění jsou dnes Tours zadarmo, tak jsem si řekl, že se aspoň kouknu na nějaké známé obrazy. Vyrazil jsem tedy do MOMA (Museum of Modern Art) a připojil se k tůře. Prohlídka byla o obrazech z Itálie z 14. století. Konkrétně o rozdílu mezi obrazy z oblasti Florencie a Benátek ve 14. století. Mohu vám říct, že jsem v tom moc rozdíl nenašel a jediný zajímavý obraz, co jsem viděl byl portrét dvou lidí. Prý se jednalo o první portrét dvou lidí na jednom obraze. Přiznám se, že mi to přišlo jako nuda a tak jsem radši jel do Soho pro rifle.
Vzal jsem to přes Central Park, kde se na jednom z jezírek proháněly plachatenice na dálkové ovládání a na břebu se točil díl nějakého seriálu.
V Soho už padala tma, když jsem tam skončil. V obchodě s Leviskama jsem byl podruhé a prodavačka si mě pamatovala, tak jsem pokecali. Říkala, že je z Bulgávie nebo tak nějak. Určitě vím, že ne z Bulharska, Moldávie, ani Bolívie, prostě si to asi vymyslela. Nemůžu si vzpomenout ani jak to bylo. Je to někde v Asii, Gulbánie, Goldánie nebo Dolbágie…. fakt nevím.
Každopádně jsem nakonec od majitele dostal slevu za to, že jsem měl iPhone. Byla tam na to akce. Ten den mě vůbec všichni měli nějak rádi.
Več…¨
Ok, teď mizím na letadlo do San Franciska, takže to dopíšu později
Zrovna píšu z letadla, kde je high speed internet.
Toto je Trump Tower. Trump se vyznačoval tím, že rád bullshitoval s penězi. Vastně byl hodně zadlužený, ale mrakodrap postavil a vyzdobil honosně. Nakonec ty peníze přecejenom měl.
Kdybych bydlel v New Yorku, určitě by to bylo v Upper East Side, protože je to kousek od Central parku a jsou tam krásné milionářské byty. Všiml jsem si ještě jedné zajímavé věci. Lidi se tu hodně vyjadřují. Mluví si pro sebe, zpívají si, občas si zatančí. Většinou černoši, ale mám občas taky nutkání se v New Yorku nějak realizovat, zpívat si pro sebe zakřičet GREAT nebo tak něco. Každý tu má svého avatara, který nějak vybočuje.
Po návratu ze Soho jsem se seznámil s holkou – Yuki z Tokia, která právě přiletěla z Dominikánské republiky. Ozvala se ve mně americká přívětivost a vytáhl jsem ji na večeři (jedl jsem, teda jenom já). Minulý rok mě totiž taky vytáhli ven, když jsem nevěděl, která bije. Dal jsem si Hummus jako Zohan a pak mi Yuki pomohla zabalit věci, co jsem nakoupil. Byla to práce na hodinu. Nakonec jsem to všechno našlapal do kufru – sory mami.
Zrovna s tím vším letím do San Francisca a poletím s tím a ještě něčím navíc zpátky do New Yorku, kde pak ještě něco přibyde a pak mi to nejspíš všechno při letu domů zabaví.
S Yuki jsme dlouho mluvili o zvycích českých vs. japonských a amerických, pak se mi Febe chlubila, co ten den dělala (oběd s kamarádama apod.), tak jsem se jí pořád ptal „and than“ a dostali jsme se až k tomu, že chce být v dalším životě zpěvák.
Zajímavý člověk je určitě Pier, který nějak záhadně mluvil o byznysu, který provozuje, když cestuje. Znělo to tajemně. Je mu tipuju tak 40-50, má ženu a děti a cestuje po hostelech a říká tmu byznys? Nakonec nám ukázal produkt. Jeho společnost vyrábí takové plastikové vějíře, na které se dá dát reklama a shání kontakty na společnosti po celém světě, které by měly zájem si je nechat vyrobit jako reklamní předmět. Takže kdybyste někdo měli dobrý kontakt na marketingové oddělení velké firmy v ČR, tak mi můžete napsat.
Tento post je asi nejdelší, protože jsem v letadle a není tu moc co dělat. Z New Yorku do San Francisca je to asi 6 hodin.
Srp 29, 2010
Probudil mě budík, kluk z Las Vegas, který se mnou sdílel pokoj ještě spal. Domluvili jsme se s Yuki, že pojedeme spolu na JFK, protože odlítala v podobný čas (trochu dřív). Šli jsme na snídani. Byla to nejlepší snídaně v mým životě. Resp. si nepamatuju žádnou lepší. Zašli jsme do Rabit Hole kousek od hostelu a dali si francouzský toast – velké dva tousty zalité medem a krémem uvnitř. Extrémě dobrý. Tak dobrý, že jsem tu jahodu snědl i s tím zeleným.
Pak jsme vyrazili na JFK, ale bohužel trochu se zpožděním. Připojil se k nám z hostelu nějakej potetovanej týpek, asi neměl co dělat, nebo nevím, který se pak odpojil a šel zpátky. Yuki to letělo ve 2 a protože vlak nějak nejel, tak byla v Air Trainu na JFK až 20 min před odletem, tak doufám, že to stihla. V hale jsem si dal hamburger od Wendy a doktora Peppera. Zrovna sedím v letadle vedle amerických manželů (podemnou Springfield), kteří mi poradili především kam v San Franciscu nechodit. Je to něco jako Open a Thunderline, asi nějaké čtvrtě, ale určitě jsem to špatně napsal. Jsou tam prostitutky a střílí se tam, nic pro mě.
V dálce je Manhattan…
to be continued
