Právě se chystám na cestu do USA. Mým cílem je pár dní v New Yorku a pár dní v San Franciscu. Tento miniblog nebude pouze o mé cestě do San Francisca, ale o celé cestě do států dlouhé 12 dnů myslím:). Pokud Vás zajímá pouze San Francisco, tak můžete rovnou přeskočit na 4. den, kdy do něj z New Yorku letím.
Pokud jste nečetli nebo jste nedočkaví, můžete si přečíst můj předchozí blog o cestě do New Yorku z minulého léta. V podobném ducho plánuji psát i tento blog. Doufám, že se mi tam podaří dopravit, protože mám před sebou pár vypjatých spojů a přesedání. Je možný, že tento příspěvek bude jediný, v tom případě se všem omlouvám:). Každopádně, pokud vše klapne, tak si sebou beru netbook, takže můžete virtuálně sdílet moji cestu.
Pro ty co neví, jsem v San Franciscu. Přiletěl jsem Boingem 757. Letěl jsem s ním poprvé. Vtipná chvíle v letadle nastala, když probíhala předletová kontrola, letadlo už rolovalo, steward hlásil, co všechno si můžeme koupit z katalogu a v tom z ničeho nic všechno zhaslo, obrazovky na sedadlech se restartovaly a letadlo se zastavilo. Úplně to samé, jako když chcípne auto. Nastala chvíle ticha, lidi začali říkat „this is odd“ a steward pokračoval, že vyletíme až se podaří letadlo nastartovat, všichni se smáli. Let probíhal dobře. Jak už jsem psal, seděl jsem vedle manželů, kteří mi radili především kam nechodit.
S úsměvem jim říkám, že jedu z New Yorku, ať jsou v klidu.
Na letišti v San Franciscu jsme hledali airtrain, potkal jsem týpka z Dublinu (USA), který mi poradil, ať zajedu do malého městečka – Napa, které je vyhlášené vínem. To asi nestihnu, ale vy se do něj určitě zajeďte autem podívat.
BARTem, což je takový vlak, který jede přes letiště a centrum San Francisca jsem dojel až do města. Měl jsem vytištěnou mapu z Googlu. Vystoupil jsem na stanici Civic Center a dál jsem měl jít asi 15 minut pěšky do hostelu. Rozbilo se mi sice kolečko od kufru, ale řekl jsem si, že to ještě dám. Co se dělo dál jsem nečekal.
Google mi naordinoval 15 minut pěšky ghettem. Už na stanici polehávali bezdomovci, to mě nějak nevzrušovalo. Jak jsem šel ale víc na sever, ulice vypadaly fakt otřesně. Všude černoši a hispánci, jezdili v autech a bylo jich uvnitř vždycky tak pět. Když jsem procházel kolem jedné skupinky s kufrem na kolečkách, co už má prakticky jen jedno kolečko, tak na mě dělali, „Yo Yo man“, začínal jsem mít celkem respekt z toho místa. Na ulici ulici prostitutky. Nějakej týpek tam autem naháněl nějakou prostitutku nebo svoji holku, nevím. Ulice byla přecpaná lidma a já tam byl jedinej běloch a ještě k tomu s tím dementním kufrem. Bez něj bych si tak blbě nepřipadal.
Pak se ke mně připojila nějaká černoška se slovy: Ztratil ses chlapče? Pak za náma přišel ještě nějakej magor, jestli nemáme metadon. V tu chvíli jsem otočil svůj kufr s jedním kolečkem a řekl si, že odtam padám a ASAP jsem jel stejnou cestou zpátky, cestou jsem potkal prázdné policejní auto, asi jenom atrapa, chytl si taxíka.
Ten mě zavezl do hostelu a musím říct, že tady je to taky docela peklo
Na pokoji, kterej sdílím s dalšíma třema lidma šílenej bordel. Všichni tu paří, všichni se mě na něco ptají. Musím uznat, že jsem se dostal mimo svoji komfortní zónu. Čekal jsem nějaký odpočinek, ale tady je to zvrhlý.
Večer jsem si dal nudle v thajské restauraci. Moc dobré. Všude je tu Wifi.
Na pokoji hostelu jsou se mnou dva Dáni, ti tam udělali ten bordel a Australanka, která ráno zmizela.
Je ráno, já teď sedím v knihovně v hostelu. Ano, hostel má i knihovnu, společenskou místnost, kde jsou piva zadarmo, pračky, jídelnu. Hostel se jmenuje USA Hostels San Francisco (aff link). Je to tu velký. Ráno jsem dal sprchu a snídani v Honey Honey, to mi poradili na recepci. Vafle byly fakt skvělý.
Obsluha tu moc neumí anglicky, takže začínám mluvit mojí verzí španělštiny. Něco jako: „I would take a noodles and a water without ice, GRASIAS.“
Tak jsem tu. V San Franciscu. Půjdu to tu prozkoumat. Dobrodružství začíná
5. den po snídani jsem se vydal na průzkum San Francisca. Vůbec jsem nevěděl, kam jít, tak jsem se zeptal na recepci a slečna mi dala plánek a vytvořila trasu. Takže jsem vyrazil a hned po chvíli jsem odbočil, protože vždycky intuitivně lezu na kopec. Čím jste v San Franciscu výš, v tím lepší čtvrti jste.
Cestou nahoru a na východ jsem narazil na San Franciský Chinatown. Ten je opravdu rozsáhlý a já jím jen proletěl. Podrobněji ho ještě prozkoumám. Nápisy jsou tam vždy v čínštině a pak angličtině. Kdosi v hostelu ve Williamsburgu mi radil, ať tam radši vůbec nechodím a jdu radši do Japan Townu, tak uvidíme.
Po chvíli jsem došel k Pyramid building, která je v San Franciscu nejvyšší a nejšpičatější. Pod ní se však nic nedělo.
Více života bylo u moře. Přístaviště se tam jmenují Pier a nějaké číslo, takže jsem začal u Pier 2 a pokračoval dál na západ.
V San Franciscu jezdí kromě těch turistických šalin i naše české trolejbusy.
Cool je i vesmírná zastávka s názvem Země. Tady mimozemšťani poprvé vstoupí na Zemi. Každopádně lepší místo, než kde jsem v San Franciscu vystoupil já včera. (Není vám ta vesmírná loď povědomá z filmu Men in Black? ).
Kousek od tam je Bay Bridge (natřený na šedo, nejedná se o Golden Gate bridge, na který všichni čekáte, ten jsem z blízka ještě neviděl), který vede na východ ze San Francisca do Oaklandu (město hned vedle San Francisca).
Když jdete kolem pobřeží směrem na západ, tak u Pier 33 si můžete koupit lístek na pevnost Alcatraz. To jsem taky udělal, takže se tam v úterý podívám. Pokud jste v San Franciscu jen na otočku, doporučuji si lístek koupit přes internet dopředu, bývají totiž vyprodané na den dopředu. Lístek stojí 26 dolarů pro dospělého a vytisknou vám na něj vaše jméno ve zkomoleném tvaru – pokud tedy máte pro američana těžko pochopitelné jméno jako já.
Turisty velmi oblíbeným místem je přístav Pier 39 a Fisherman’s Warf. V Pier 39 se povalují tuleni, kteří kupodivu trochu smrdí a chrochtají. Jako v zoo. Obyvatelé San Francisca jim postavili taková mola. Asi aby se nepovalovali na ulici. Můžete je zastihnout od srpna. Během léta migrují. V Pier 39 a Fisherman’s Warf jsou restaurace, suvenýry a mnoho turitických lákadel. Tato místa jsou turisty nacpaná.
Dneska nebylo moc co psát, když jsem ráno vstal, myslel jsem tím 2 hodiny odpoledne . Teď sedím zase v knihovně a jsou tu tři holky. Dvě Němky, které dneska odjíždí a Ren – Angličanka. Němky mně a Ren daly lístek na prohlídku po městě, protože platí 48 hodin a ony už ji nevyužijí, takže jsme se s Ren dohodli, že pojedeme zítra spolu na prohlídku města.
Ren mi před chvílí řekla, že se cítí nemocná, tak jsem ji dal šumák a bundu, aby se zahřála. Pokud je nemocná, doufám, že to od ní nechytím. Když Ren i Němky odešly, chtěl jsem tohle dopsat a vložit fotky. Přišly však další noví lídé a rovnou se mě začali vyptávat jak se jmenuji, odkud jsem apod., takže po vyčerpávající konverzaci publikuji až teď. Celou asi 3 hodinovou konverzaci s chlápkem, který tu doteď byl mohu popsat jediným slovem … BUSINESS. Cestování je produktivnější, jak škola a hledání kontaktů přes internet dohromady.
Zbytek fotek ze San Franciska z tohoto dne:
Toto je Lombard Street, taková klikatá ulice, která je celkem známá a jezdí po ní auta.
6. den byla v plánu tour po městě s Ren na lístek, který nám daly Němky. Dorazili jsme na Union Square (tam se dají lístky i koupit) a vydali se na tůru. Ta trvala asi dvě hodiny a vedla přes celé město až k mostu Golden Gate a přes něj. Potom malá zastávka na fotky a pak zpátky na Union Square. Cestu komentoval černoch se skvělým přízvukem a vtipnými hláškami. Po cestě průvodce doporučoval nějaká místa na jídlo. Především nějakou čínskou restauraci v Chinatownu. Prý je nejlepší ve městě. Bullshit. Nevěřte mu, je to zaplacené. Ostatní informace jsou však přínosné. Dozvíte se především, jak krásné San Francisco je (a ono opravdu je) a že v roce 1906 kompletně vyhořelo po zemětřesení. Dozvíte se toho samozřejmě více, ale já jsem si více nezapamatoval.
Ren se mi svěřila, že je poloviční Cambodia a v tu chvíli mi došlo, že to je ta země, ze které pochází ta prodavačka – Kambodža. Né, že by to něco znamenalo, ale pěkně to do sebe zapadá.
Všiml jsem si jedné zajímavé věci tady v San Franciscu a taky v Brooklinu. Je tu velmi silné hnutí hipsters. Jedná se o lidi, kteří se oblékají oldafshion stylem tak z 30tých let. Poznáte je především podle velkých brýlí s tmavýmy tlustými rámy. Myslím, že vlna hipsters dřív nebo později zasáhne ČR. Takže se připravte – hipsters bude další věc po Emo. Jste první, kdo to víte:) Každopadně jsem hned zatoužil po oněch brýlích, takže jsem o je od té doby začal shánět.
Brýle vypadají asi takto a vy si je můžete, pokud je nemá na skladě váš lokální Vietnamec, koupit třeba ZDE.
Další zajímavá věc, které jsem si v v Americe u Američanů všiml už minulý rok bylo, jak jsou extrovertně založení. Jsou nonstop milý, příjemní, pomůžou. Je to k nevíře, kde berou všechnu tu pozitivní energii. Občas ale potřebují upustit páru a tehdy se projeví všechny nashromážděné negativní emoce. Minulý rok jsem něco takového zpozoroval poblíž Wallstreet, kdy nějaká žena omylem trochu šťouchla do chlápka v obleku – asi nějakáho brokera kobercem, který nesla. Ten ji doslova seřval: You damn woman, what do you think you are, you… you SLUT. V tu chvíli se všichni na ulici otočili a udělali UOOOO a chytli se za pusu. Chlápek se následně otočil a všechno zas bylo v pořádku. Musel jsem se tomu usmát.
Tady v San Franciscu jsem viděl chlápka, jak doslova kopl do auta po tom, co ho nepustilo na přechodu. Trochu přehnaná reakce.
Vraťme se ale k 6. dnu. Stalo se, to čeho jsem se obával. Přišla zákeřná, mrazivá …. mlha. Pokud nevíte nic o počasí v San Franciscu, určitě se informujte. Je totiž velmi proměnlivé a z 25 stupňů může být během pěti minut 15. To všechno díky mlze, která když se přižene, tak zmrazí všechno kolem sebe. Ok, teď trochu přeháním, ale budete potřebovat mikinu. Mlha se naštěstí proháněla po kopcích a městu se vyhýbala.
V Brooklynu mi poradili, ať se vykašlu na Chinatown a raději navštívím Japantown. A měli pravdu. Japantown je mnohokrát lepší místo. Čistý, stylový a s exotickým japonským zbožím. Chinatown při návštěvě San Franciscka nepřehlédnete, Japantown vám však může lehce uniknout. A hlavně, měli tam moje hipster brýle. Nevím, jestli je na to Brno připraveno, ale já si je koupil. A hned mě nějaká žena na ulici při rozmluvě s dcerou označila za Hipstera. Teď už je zase nenosím, nikomu se tu nelíbí.
Když jsem se vrátil na hostel, potkal jsem Andrease, který jedl mrkvovou polívku a ještě k tomu přikusoval mrkev. V porovnání s mým nákupem z Japantownu to vypadalo smutně. Koupil jsem si hromadu sushi. Doporučuji.
Bohužel si už nepamatuji, co všechno dalšího se ten den dělo, ale už nemám žádný čas na blogování, protože je tu toho tolik co dělat a tolik zajímavých lidí. Už teď mám den zpoždění se psaním, takže jestli chcete další díly, dejte mi to nějak najevo
Zítra je v plánu Alcatraz a domluvil jsem s Garethem, že půjdem spolu.
Vyrazil jsem brzy, takže jsem měl asi 15 minut zpoždění. Byl jsem někde ve třetině cesty pěšky (protože jsem ještě nějak nepochopil veřejnou dopravu – teď už ji chápu, ale ráno tomu tak nebylo). Když jsem byl tedy v té třetině, uvědomil jsem si, že loď mi za pár minut vyjíždí a že to pravděpodobně nestihnu. Chytil jsem si tedy taxík. Řídil ho postarší pán. Řekl jsem mu, že se potřebuji dostat do Pier 33 (odtam odjíždí loď k Alcatrazu a dají se tam i koupit lístky). Stařík na to šlápl. Takovou jízdu městem jsem ještě nezažil. Za minutu jsme byli tam a já s klidem angličana všechno zvládl. Byl jsem na lodi a vyplulo se.
Pokud bylo někde území které zákeřné mlze patřilo, byla to určitě pevnost Alcatraz. Ve vysoké rychlosti se mlha prodírala ostrovem a zahalovala jej do tajemného oparu.
Na ostrově už na mě čekal Gereth a šli jsme. Určitě doporučuji si vzít audio průvodce, pokud umíte anglicky. Je zdarma ke vstupence a je opravdu dobrý. Je až tak dobrý, že jsem měl při prohlídce pocit, že se odtam už nedostanu. V průvodci mluví vězni i bachaři a opravdu se toho hodně dozvíte.
Jak se podařilo pár vězňům uniknout, jak tam byl zavřený Al Capone, který začal postupně šílet ze Syfilisu, kterým trpěl. Jak proběhla bitva mezi vězni a vojáky. Jsou patrné i místa po výbuchu granátů apod.
Po Alkatrazu jsme šli nakupovat. Gareth sháněl ponožky a já jako obvykle pola, ale zase jsem nic nesehnal. Sorry:) Takže jsme si dali aspoň koláč v Cheesefactory na střeše obchoďáku na Union Square, což je něco jako New Yorkský Time Square v San Franciscu. V této výšce to patří ptákům, takže nám na stole přistál holub a za sklem nás pozoroval racek. Zase musím konstatovat, že koláč chutnal skvěle a neustále se utvrzuji v tom, jaké blafy v ČR jíme.
Nejlepší byl však večer. Rozhodl jsem se seznámit všechny lidi, co jsem potkal a něco s nimi dohromady podniknout. Takže byla v plánu večeře a opravdu to klaplo. Šli jsme do Chionatownu, Nick nás nanavigoval na nejlepší čínskou restauraci podle aplikace Urbandaddy na svém iPhonu. Jídlo bylo super. asi do něj dali nějaké drogy, protože to byla zatracená legrace. Rozhodli jsme se, že zítra dáme snídani a večer zase zapaříme. Pokouším se tu do procesu zapojit co nejvíce lidí, ale s některými se nedá vyjít.
Třeba dva Dáni, co jsem s nimi na pokoji jsou fakt magoři. Vždycky, když je potkám, tak sedí před laptopem, Ten druhý si koupil iPad, tak si s tím pořád hraje. Řeknu jim „Dobrý ráno“, neodpoví. Řeknu jim „Dobrou noc“, neodpoví. Dělají si co chtějí, na nic se nezeptají. V pokoji udělali bordel a smrdí to tam. Fakt dementi. Chudák kluk, co se tam teď přistěhoval. Chris z Massatchusses. Spí tam a ti dva mu tam svítí a jsou u počítače. Nepočítám to, že mi jeden leží na kufru. Už je nebudu řešit. Naštěstí dneska nad ránem vypadnou. Doufám, že nepočítají, že zůstanou vzhůru, jinak se odsud už nedostanou. Jsem totiž pekelně unavenej a chci svůj klid.
Zítra je v plánu kolo s Garethem už v deset a před tím naše skupinová snídaně, na kterou se těším. Takže já jdu spát. A tady máte pár fotek na dobrou noc
Když jsem se 8. den probudil. Dáni byli pryč. Svůj bordel však na pokoji nechali. S dány byl pryč i chudák Chris, který si to asi moc neužil.
V hostelu jsou palačinky do 10 hodin ráno zadarmo, tak jsem na ně šel. Jsou sice zadarmo, ale musíte si je udělat. Bohužel už bylo 10 a nebyla hmota na palačinky, tak jsem vyškrábal poslední zbytky a svoje úsilí zacílil na jednu palačinku, kterou se mi podařilo připálit, takže jsem byl rád, když mi Andreas, který je prý dobrý kuchař (polévka s mrkví apod.:)) nabídl cereálie.
Andreas má strašně srandovní německý přízvuk. Je ho vždy slyšet po celém domě. Stačí se zaposlouchat a vždy vím, kde je moje skupina.
S Garym (Ir) jsme si jeli pujčit kola do Fisherman’s Warf, kde se všude kolem. půjčují. Vzali jsme si tramvaj. Mají tu starodávné tramvaje z celého světa. To vysvětluje např. ty italské nápisy uvnitř. Pak jsme dorazili do Fisherman’s Warf. Doporučuji se trochu porozhlédnout, protože asi nejrozšířenější firma na půjčování kol – Blazing Saddles je zbytečně drahá. Nám se podařilo sehnat kola se vším všudy za 24 dolarů na jednoho na 24 hodin.
Vyjeli jsme tedy na náš trip za most Golden Gate. Před mostem jsme šli na záchod. Gary odběhne do obchodu pro pití, pak se vrátí, říkám mu, že tam jdu taky na záchod. Když jsem tam ale přišel, žádný záchod tam nebyl. Tak se vrátím a říkám Garymu, že tam není záchod. On na to, že mi to říkal. Ok. Ukázal mi, kde je záchod. Tak jsem mu řekl, ok, jdu tam a napustím si tam vodu. Když jsem tam ale přišel tekla jenom horká voda (asi páka na to, abychom museli nakoupit vodu v obchodě, kde není zase záchod). Tak jsem se vrátil za Garym s tím, že tam není studená voda a on na to, že mi to říkal. Musel jsem se tomu usmát, protože to přesně vystihuje Irský humor. Navíc je všechno pro ně „grant“. Což znamená jakože ani dobré ani špatné. Jeli jsme dál.
Po cestě jsme se zastavili u přístavu s houseboaty. Pěkné bydlení a nemůže vás ohrozit potopa.
Hned za městem Sausalito jsme se vydali doleva po cestě Tennesse Valley Trail. Bylo nám to doporučeno paní, co nám půjčovala kola jako místo, kvůli kterému lidé létají do San Francisca, aby ho viděli. To jí sice nevěřím, ale cesta to byla krásná. Všude kopce a divočina. Přitom kousek za městem. Cestou jsme potkali americký pár, kteří seděli na lavičce a pán se nás ptal, kdyže jede autobus (HAHA:). Prý také po cestě viděli kojota, ale toho jsme my neviděli. Jeli jsme dál. Uprostřed ničeho byl dokonce i suchý záchod.
Američané mají všechny služby vymakané do dokonalosti. V hostelu je o všechno postaráno, máte hlad, vemte si tento leták, který vás zavede na nejlepší místa do 300 metrů odsud. Chcete se projet na kole? Tady je cesta, kterou doporučujeme. A když chcete jet jinam, můžete. Tohle se v kontinentální Evropě asi nikdy nemůže povést. U nás dostanete kola a vraťte je zítra. That’s all.
Po Tennesse Valley Trail jsme dojeli až k nádherné malinké pláži mezi útesy – Tennesse Bech. Doporučuji. Vylezl jsem tam na jeden kopec a vyfotil si bunkr asi z druhé světové války.
Zpátky jsme si vzali ferry (trajekt) z města Sausalito. Naprostá pohoda. Západ slunce nad mostem, Alcatrazem i městem. Super.
Večer jsme šli zase všichni ven. Připojila se i Nickova nová spolubydlící, ze které byl úplně odvařený. Jinak příjemná Němka. Cestou nazpět jsme narazili na gangstery. Byli to černoši v bílých tričkách a pošťuchovali se na ulici. Gary na to: „To jsou ganghsteři. Don’t make eye contact with them.“ Zase jsem se tomu musel usmát. Je to takový ten suchý irský humor, který se těžko chápe.
S Garym jsme se domluvili, že zítra vrátíme kola nebo pojedeme na Angel Island, který nám byl taky doporučen.
Toto je moje poslední noc v San Franciscu, takže jsem si ji chtěl užít. Už zítra budu dynamic uno.
Jeli jsme s Garym vrátit kola (byla nám doporučena ještě cesta na Angel Island, ale to už jsme nechtěli). Po cestě jsme potkali týpka, který byl schovaný za větvemi a vždycky vybafl na kolemjdoucí. Gary mi povídá cosi s větvemi, vůbec jsem mu nerozumněl a v tu chvíli na mě ten žebrák vybafnul and he scared the living shit out of me. Gary mi na to řekl: „Říkal jsem ti, že je tam chlápek schovaný za větvemi a snaží se vystrašit lidi.“
Po vrácení kol jsme se vydali do oblasti se jménem Haight-Asbury. Ta se nachází na východ od Golden Gate parku a je to vyhlášená oblast pro hypíky. Trolejbus nás zavezl až tam a odtam už je to kousek do Golden Gate parku, který jsem zatí viděl jen z autobusu, když jsme měli tour s Ren.
Měli jsme s Garymn oba dva bílá trička a já měl vytažený foťák. Asi je to pro obyvatele Haight znamení, že jsme turisti, takže k nám přišel týpek a otravoval, jestli nemáme drobák. Pak jsem schoval foťák a to už byl jiný příběh. Normálně k nám přišel černoch taky s bílým tričkem a začal na nás huhlat, jestli máme nějaký zboží nebo jestli něco potřebujeme. V tu chvíli jsme si uvědomil, že vypadáme jak gangsteři. Yess, stali se z nás dva gansteři s baťohama, ve kterým je v očích obyvatelů spousta drog.
Musím se přiznat k jedné věci, tento den byl opravdu výjímečný. Byl to můj šťastný den.
Když pominu, jak tady v San Franciscu skoro za nic neplatím… měl jsem tour po městě zadarmo, protože jsme s Ren dostali lístek od Němek. Celou dobu jezdím veřejnou dopravou i cable cars zadarmo, protože mi Ren dala MUNI pass, který obsahoval i nějaké slevy do muzeí apod, který ji kdosi dal. (doporučuji koupit těm, kteří ho nedostanou).
No a teď si jdu po Golden Gate parku a na chodníku leží 20 dolarů. Díky:). Začal jsem přemýšlet, že to musí být dobrá karma, protože už delší dobu dělám dobré skutky. Nebo je to něco jako future karma, tedy že v budoucnu udělám nějaký obrovský dobrý skutek a teď už dostávám odměnu. Došli jsme až k de Young muzeu, ve kterém právě probíhala významná výstava Impresionistických malířů. Chtěl jsem tam jít. Doporučil mi to i chlápek v Brooklynu, jestli si pamatujete.
Jak jsem šel k pokladně, oslovila mě paní, že má lístek, který nemůže z nějakého důvodu použít. Lístek pro mě? Děkuji:) Dostal jsem lístek v hodnotě 26 dolarů zadarmo.
Výstava byla úžasná. Nejsem příliš velký vzdělanec, co se týče impresionismu, ale jména jako: Millet, Breton, Coubert, Regnault, Monet, Renoir, Cezzane (dělal jsem si poznámky:) mi něco říkají. Celé výstavě vévodil obraz Zrození venuše a Whistlerova matka.
Výstavá byla kraťoučká a obrazů nebylo extrémě moc, ale každý obraz byl pěkný a hodně z nich jsem už někde viděl. Řeknu vám, stačilo by mít jediný takový obraz doma a máte vystaráno do konce života.
Garyho prý obrazy nezajímaly, takže psal pohledy venku na trávě. Za 15 minut jsem to prolítl a šli jsme dál. Navštívili jsme i Japonskou čajovou zahradu a pak jsme usnuli někde na trávě. Chtěli jsme původně dojít až na konec Golden Gate parku, kde je pláž, ale změnil jsem názor. Chtěl jsem se vrátit. A protože to byl můj šťastný den, stačilo jen nejkratší cestou vyjít z parku a zrovna jel trolejbus, který nás zavezl zpátky do centra. Říkal jsem si, že si koupím lístek do loterie, tak jsem se o to v 7 eleven (tabák) pokoušel, ale do loterie bych musel čekat pár dnů a koukat na americkou televizi, to by se mi asi nepodařilo, tak jsem si koupil aspoň stírací los za 5 dolarů a ejhle, vyhrál jsem 10. Dál už jsem karmu nepokoušel.
Večer jsem se připojili k španělské skupině. Super lidi ti španělé. Připravovali jsme se asi 2 hodiny, pak jsme hodinu chodili po městě a před hospodou se ještě 20 minut řešilo, jestli se tam půjde a samozřejmě se tam nakonec šlo. Všechno jim šíleně dlouho trvá. Když se však mělo jít z klubu. Byli jsme za 5 minut v posteli.
Fotky přidám, jakmile budu mít více času, za chvíli mi letí letadlo a taxík na mě bude čekat.
Měj se pěkně San Francisco.
Zrovna sedím v lobby a čekám na taxík a je mi fakt líto, že musím odjet. Bylo to tu nezapomenutelný. Teď mě čekají 3 dny v New Yorku, který pro mě budou odpočinek. Stavím se za Davidem a jeho ženou, budu si prostě jenom užívat. Už žádná dobrodružství, už žádné vtipné historky ani zvraty. Nejspíš nic, co by vás mohlo zajímat. Ještě se ale ozvu
Video z Market street (Chlápek tam věší košili na silonu – nechápu, vozíčkář žebrá)
Trochu delší video z bikingu po San Franciscu. Je to cesta podél přístavišť od Pier 39 k Fisherman’s Warf. Je vidět, že je to kousek od sebe.
San Francisco z moře při západu slunce
Jízda v Cable car v San Franciscu
Cable car-FIVE. Až pojedete do frisca, tak si ho určitě s někým dejte
Přistání na Alcatrazu
¨
Jak vypadá mlha na Alcatrazu. Jako mrak, který se valí přes vás
Projížďka na kole do Tennesse Valley (doporučuji)
Reklama pro virginy je i v San Franciscu (obrázek)
Videa z New York City:
Skoro pravý Michael Jackson na kousek od Times Square
Krátký shot z Times Square, kde Brazilci cosi slaví
Dlouhý shot z Times Square
Takhle se nakupuje v New Jersey – boty za 3 dolary (obrázek)
San Francisco je středně velké město na západním pobřeží USA v Kalifornii. Oblíbené turisty především pro velké množství památek a zajímavostí na jednom místě. A já se do něj vydávám.
